Zavřela oči, když Lothar vstoupil do ložnice. Na sobě měla jenom slabou košilku, a tak jí naskočila husí kůže, kde se jí dotknul chladný vzduch. Vzdáleně slyšela, jak otočil klíč v zámku. Zalehl ji a z jeho dechu cítila víno a kouř. V srdci jako by měla černou díru a v té chvíli ji ta temnota stáhla ještě o něco níž.

            „Tyro,“ řekl skoro něžně.

            Mlčela, ale měla chuť hystericky se rozesmát.

            „Tyro, podívej se na mě,“ rozkázal ostře, a tak otevřela oči.

            „Víš, proč jsem to udělal. Nežijeme v dokonalém světě, ale lidi konečně přestali umírat. Buď rozumná a budeš se mít dobře. Umím být laskavý,“ palcem jí přejel po tváři a znovu nasadil ten úsměv dravce.

V tu šílenou chvíli jí to připadalo jako to nejlepší řešení. Mohl být skutečně dobrý vládce, vychytralý a krutý. Ale krutá já umím být taky, pomyslela si, když z pod matrace vytáhla dýku a vrazila mu ji do oka.

            Trhla sebou, když vyrazil stěží lidský křik. Jenže žil ještě několik vteřin, a když jí vrazil do břicha svůj meč, její křik následoval ten jeho. Když se na ni zhroutil, jenom tím čepel zatlačil hlouběji do jejího těla a matrace. Třásla se jako v zimnici a zuby jí jektaly, když ze sebe odvalila jeho tělo a několika trhnutími uvolnila meč.

            Zhroutila se na zem a začala se plazit ke dveřím. Pokoušela se volat o pomoc, ale její hlas už připomínal jenom krákání. Bohové prosím, vzali jste mi toho tolik… Jenže bohové byli jako vždycky hluší. Když se natáhla po klice, dveře se neotevřely. Posledním zdravým kouskem mysli si uvědomila, že Lothara dokonce slyšela otáčet klíčem, ale ten zvuk před chvíli nebrala na vědomí.

            Ohlédla se zpátky k posteli. Ten klíč musel mít pořád u sebe, ale bylo to tak daleko. Všimla si krvavé stopy, kterou za sebou nechala, zvrátila hlavu dozadu a začala se smát. Ať už to skončí. Je mi líto jenom to, že ze světa zmizíte spolu se mnou, byla její poslední souvislá myšlenka. Pak ji vysvobodilo bezvědomí a zemřela o pár minut později.

Bratrovi Trina Torngasta bylo deset let, přesto měl dost rozumu, aby se vydal dobývat Trondheim, který živil armádu bez velitelů a brzy se tak ocitl v plamenech. Syn vévody Lothara mu vyhlásil válku o dva dny později…